Záložní velitelské stanoviště 10. letecké armády (VÚ 5625)

Necelých 30 kilometrů od Plzně najdeme nenápadný areál. Na první pohled by se nám mohlo zdát, že jsme se ocitli v příjemném rekreačním středisku. Rybníček, venkovní gril, příjemné posezení, vše zasazené do údolí, jímž protéká potok. Rekreační areál byl však krytím pro přísně utajovaný podzemní bunkr, ze kterého by byl řízen letecký jaderný úder proti Západnímu Německu.
 
 
 
 

Historie areálu

K první vojenské aktivitě v této oblasti dochází už za druhé světové války, kdy zde byl podle některých informací umístěn muniční sklad Wehrmachtu.
V padesátých letech si vytipuje zdejší údolí ČSLA jako jednu z možných lokalit pro výstavbu zodolněného velitelského stanoviště. V roce 1957 se poprvé objevuje zmínka o VÚ 5625. I když se oficiálně jedná o pobočku Ústředního skladu zdravotnického materiálu, rozhodně nejde o nějaký obyčejný útvar. Jako sklady zdravotnického materiálu totiž byly maskovány ty nejdůležitější armádní objekty.

Přesná historie areálu by se dala datovat následovně:
V roce 1957 vytvořena pobočka Ústředního zdravotnického skladu Bystřice pod Hostýnem
Od roku 1958 pobočka 2. ústředního zdravotnického skladu Bystřice pod Hostýnem
Od roku 1961 pobočka 1. zdravotnické základny Bystřice pod Hostýnem.
V roce 1969 na základě pobočky 1. zdravotnické základny v Mladoticích vznikl 10. sklad zdravotnického materiálu Plzeň.
V roce 1992 byl útvar zrušen.
V roce 1996 armáda objekt definitivně opouští.
 

10. letecká armáda

10. letecká armáda měla být hlavní leteckou silou celého československého frontu. K dispozici by v případě konfliktu měla 19 jaderných bomb a mezi její úkoly mimo jiné patřilo jaderným úderem zničit část sil 2. armádního sboru NSR, dvě řídící a naváděcí stanoviště a část sil německé protivzdušné obrany. Přehled, z jakých útvarů se 10. letecká armáda skládala je možné shlédnout na http://forum.valka.cz/topic/view/74703/10-letecka-armada-1962-1991
 

Výběr lokality

GPS souřadnice: 49.9719483N, 13.3363758E
Výběr vhodné lokality probíhal od roku 1958, v úvahu připadaly dvě lokality. První se nacházela nedaleko obce Broumy, v údolí Úpořského potoka. Druhou lokalitou byly Mladotice a údolí potoka Chladná. Původní odhad hovořil o obou lokalitách kladně. Po geologickém průzkumu se však ukázalo, že lokalita v Broumech není vyhovující. Ve hře tedy zůstávaly Mladotice, i zde se však vyskytlo mnoho potíží a to především se spodní vodou a silně rozpukaným skalním masivem. Ražba však nakonec v Mladoticích započala. Objekt se podařilo nakonec dokončit, ovšem velkým problémem stále zůstala spodní voda. Vojáci ve vzpomínkách uvádějí, že podzemní voda přes všechna opatření pronikala do objektu a v části rozvodů byl proto velký problém s korozí, v podzemí se proto muselo větrat. Předpisově byl postup stanovený tak, že větrání probíhalo za pomoci ohřívačů běžících na noční proud. Rušilo to však při spánku a proto se postup různě obcházel, třeba větráním za dne.


Letecký snímek z roku 2006 (Zdroj: mapy.cz)

Dispozice areálu

Areál na první pohled vypadá jako rekreační středisko. Najdeme tu rybníček, venkovní gril s posezením, vojáci tady chovali ovce, vykrmovali tu vždy několik prasat. To všechno byl pochopitelně záměr. Nikdo neměl ani ze vzduchu, ani ze země poznat, co se ve zdejším údolí skrývá. Maskování zde šlo opravdu do detailů. Ani náhodný vetřelec tak neměl poznat, kde jdou třeba rozvody komunikačních kabelů, které byly maskované jako kůlnička na dříví. Nenašli bychom zde ani demaskující rozsáhlá anténí pole. V areálu byl pouze jeden stožár antény, který sloužil pouze jako záloha. Spojení proto bylo preoritně realizováno dálkovými kabely do nedalekých Plas, kde se nacházela zesilovací stanice.

V areálu najdeme dílny, kasárenskou budovu, budovu štábu a další obslužná zařízení. V jednom cípu bylo původně i anténní pole. V zadní části údolí stále ještě najdeme zbytky malé střelnice. Nechybělo tady ale ani malé hospodářství. Na jedné straně údolí stále najdeme budovy, které sloužily chovu ovcí. Na zbytcích z kuchyně si zase pochutnávalo několik vepřů.

Na útvaru probíhala od roku 1970 neustálá stavební činnost. Během 12 let se postavila patrová budova štábu, přestavěla rota, vznikly různé přízemní sklady a budova SOD. Areál tudíž na svém začátku vypadal úplně jinak, než je jeho současná podoba.

Ohledně areálu panuje i spekulace, zda ve svahu nad strážnicí nebyl další podzemní objekt. Tato pověst se čas od času objevuje i mezi bývalými záklaďáky, s největší pravděpodobností jde ale o fámu. Neexistuje nejen žádný svědek, který by v takovém objektu byl, ale nenajdeme tady po další podzemní stavbě ani sebemenší stopu.

no images were found


Foto: Areál v Mladoticích (fotografie jsou z roku 2014/2015)
 

Služba na útvaru

V polovině sedmdesátých let tvořilo zdejší posádku kolem 40ti vojáků základní služby a tři vojáci z povolání. V osmdesátých letech se ale počty výrazně změnily. U útvaru stále sloužilo zhruba 40 vojáků základní služby, počet vojáků z povolání byl ale navýšen až na 60. S největší pravděpodobností za tím stojí fakt, že teprve na počátku 80. let byly dokončeny veškeré stavební úpravy a dokončeno vnitřní vybavení objektu. Služba zde spočívala především v ostraze areálu a jeho údržbě.

Tak jak se měnily počty vojáků, měnily se i podmínky na útvaru. Na počátku 70. let byla služba zde tím nejlepším, co Vás mohlo na vojně potkat. Postupně však režim přitvrzoval a to především díky problémovým ročníkům, které na zdejší útvar nastoupily. Zavedla se tedy různá cvičení a nacvičovala se i obrana útvaru. To co se však nezměnilo byly 24 hodinové směny. V souvislosti s vyprávěním pamětníků si doporučujeme přečíst článek http://vu5625.sweb.cz/1972/1974.htm, kde jsou zkušensoti vojáků velmi dobře popsány.

V areálu platila přísná bezpečnostní pravidla pro pohyb osob. Ukázkou jsou třeba patníky opatřené žárovkou, jejich vypínače byly umístěny vždy na začátku a na konci cesty.
Každý kdo v noci na tuhle cestu vstoupil, musel stráž upozornit na svoji přítomnost právě rozsvícením patníků. Pokud náhodou zapomněl, mohl mít velký problém. Stráž totiž měla nabito ostrými a v krajním případě narušitele směla zastřelit.
 

Podzemní objekt

Samotný podzemní komplex, který ve vojenských plánech nesl označení S-6, byl vyražen ve skále mezi lety 1958 a 61. Tvoří ho celkem tři hlavní tunely, z nich potom odbočuje několik tunelů menších. Vnitřně je prostor rozdělen do několika sekcí, které bylo možné uzavřít. Vchodové části do objektu a část okolo studny jsou vystavěny z monolitického betonu. Vnitřek bunkru je poskládan z prefabrikátů. Kde bylo nízké, případně porušené nadloží, dávaly se prefabrikáty na srub, jeden vedle druhého, vznikla tak rovná chodba bez pilířů. Čím byla kvalita nadloží lepší (stabilnější) se pilíře ubíraly a pažilo se mezi nimi betonovými deskami. Pod celým objektem se nachází sanační jímka pro zachytávání proniklé vody. A právě sanační jímka jistě stojí za vznikem pověsti o dalším podzemním patře.

Vojaci, kteří zde sloužili, se velmi často podíleli na stavebních akcích uvnitř objektu. Ve zdejších dílnách se vyráběly především různé rámy pro planžety a planžety samotné, to byla práce zdejší zámečnické dílny, byla zde ale i truhlárna. Nebylo však výjimkou, že se v rámci služby uvnitř objektu dostavovalo přepažení některých místností.


Plán podzemního objektu

Hlavní vstup do objektu se nacházel v budově SOD (stálých operačních důstojníků) ten byl však před odchodem naší armády pečlivě zazděn. Krom hlavního vchodu měl objekt ještě jeden technický vstup a jeden nouzový východ. Všechny tři průchozí vstupy byly vybaveny tlakovými dveřmi a dekontaminační smyčkou. Dekontaminační smyčky se dochovaly pouze dvě. Smyčku u technického vstupu někdo z neznámých důvodů vyboural.

no images were found


Foto: Záložní velitelské stanoviště 10. armády (fotografie jsou z roku 2014/2015)

Součástí každého vchodu byla i tlaková jímka pro rozptýlení tlakové vlny a filtroventilační jednotka. Jejich rozmístění k jednotlivým vchodům by v praxi znamenalo, že by byl objekt funkční, i kdyby byla náhodou jedna jeho část poškozena. Z tohoto důvodu byl také objekt rozdělený na sekce, které byly vzduchotěsně uzavíratelné. Z nápisů na filtroventilaci lze dnes jen zjistit, že se jednalo vždy o jednotku, která byla schopna dodat 1000m3 vzduchu za hodinu. V souvislosti se vzduchotechnikou se uvádí, že její část byla mimo podzemní objekt. Toto tvrzení se však nezakládá na pravdě. Vzduchotechnika, která se nacházela v budově SOD, sloužila pouze pro tuto budovu. V budově SOD bylo mnoho techniky, která vyžadovala chlazení.

V technologické části bunkru bychom mohli najít třeba diesel agregát o výkonu 15kw. Byly zde však třeba i toalety, rozvodna nebo telefonní ústředna a pracoviště dálnopisu. U nouzového východu bychom však našli úpravnu vody ČKD Dukla model 2000K, která dokázala zpracovat vodu ze spodní jímky a upravit jí na pitnou.

Největší část objektu je však tvořena mapovými sály a planžety, kde se zakreslovaly pozice letadel. Nedílnou součástí všech pracovišť jsou i stanoviště pro spojaře. Centrem objektu je samozřejmě sál bojového velení. Pro koordinaci útoku bylo nutné znát i aktuální povětrnostní podmínky, proto je součástí podzemního pracoviště i pracoviště meteorologické služby.

I za mírového stavu byla v podzemním objektu stálá služba. Ještě v 70. letech se v podzemí nacházeli dva vojáci, jeden konal funkci dozorčího objektu a druhý obsluhoval telefonní ústřednu. To se však změnilo na začátku 80. let, kdy telefonní ústředna byla zřízena v budově štábu a v objektu tedy zůstal pouze dozorčí. Spojení se prověřovalo jednou deně. Objekt byl napojen na zesilovací stanici dálkových kabelů, která se nacházela v nedalekých Plasech.
 

Dokumentární video

Video je možné shlédnout na https://www.stream.cz/prisne-utajovana-mista/10007519-ceskoslovenska-oblast-51-cela-verze
 

Zánik areálu

Se sametovou revolucí přišla výrazná změna v koncepci armády. Poprvé za čtyřicet let se v našich válečných plánech nepočítalo s útokem na nepřítele, ale pouze s obranou a strategické letectvo ztratilo smysl. Zdejší útvar se stal logicky zbytečným, byl zrušen v roce 1992. Armáda areál definitivně opustila v roce 1996.
Dnes je kvůli množícím se krádežím celý areál uzamčen a hlídán.
 

PROFIL AUTORA

Patrik Jambor

Místopředseda spolku

Fortifikaci se věnuji od roku 2008, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že hledat informace k těmto stavbám bylo obtížné a jejich stav se zhoršoval každým dnem. V roce 2013 jsem potkal stejně zapáleného kolegu. Výsledkem bylo založení sdružení HDF z.s. a prezentace naší práce na webu fortifikace.cz.

V osobním životě podnikám v oboru IT, přesněji se věnuji výstavbě optických sítí na území hl. m. Prahy, včetně zajištění obsluhy technologií a poskytnutí technické podpory jejím uživatelům.

Kontaktovat mě můžete na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz
V článku jsme čerpali z následujících zdrojů, kterým patří i naše poděkování:

http://vu5625.sweb.cz/
Jan Kiml – http://forum.fortifikace.net/
Luboš Dokulil

Pravopisná korekce článku: Jakub Bouček

 

Komentáře

komentář(ů)

Štítky: , , ,

background