Ralsko – Jezová – Radary

Útvar nedaleko Jezové hory byl podle Rusů „komandnym punktem“, tedy velitelským stanovištěm, 5. protiletadlové raketové brigády. Mezi místními obyvateli Ralska si však vysloužil lidové označení „Radary“, je tomu zřejmě tak že se zde nacházely přehledové radiolokátory 1S12. Jednalo se tedy o místo, kde se zpracovávaly informace o letících cílech. Z důvodů lepších podmínek pro zachycení cíle, se tyto radiolokační prostředky umisťovaly na uměle vyvýšené kopečky, tzv „kurgany“. I pouhé vyvýšení o pár metrů oproti okolnímu terénu, nesmírně zvyšovalo možnost zachycení cílů. Krom radarů bychom zde dříve našly i kasárna s jídelnou, saunu, bunkr pro zpracování informací o letících cílech, ale i odpalovací plochy prostředků PVO nebo stanoviště protiletadlových děl.


Zdroj: Václav Bilický – http://www.expozice-ralsko.estranky.cz

Zdroj: Pavel Munzar

no images were found


Foto: Laco Lahoda – www.podzemi-cma.cz (foto krátce po odchodu SA)

no images were found


Dobové fotografie z Kuřívod (Zdroj: ok.ru)
 

Historie 5. protiletadlové raketové brigády

Historie 5. protiletadlové raketové brigády sahá do roku 1961. Místem původní dislokace byl ukrajinský Užhorod. Tehdy se ještě o brigádu nejednalo, útvar nesl název 919. samostatný protiletadlový raketový pluk. Výzbroj pluku tvořily především komplety S-75 Volchov s účinným dostřelem 43km.

V roce 1968 se pluk stal součástí Střední skupiny vojsk a v rámci akce „Dunaj“ se zapojil do okupace Československa. Protože však došlo k navýšení stavů jak lidí, tak techniky, které byly větší než pluk, vznikla 5. protiletecká raketová brigáda, s číselným označením útvaru 80834. Místem dislokace v ČSSR byla až do roku 1982 Červená Voda, poblíž Králíků. Teprve koncem roku 1982 byla celá brigáda přesunuta do nově vybudovaného kasárenského areálu v Kuřívodech. Výstavbu těchto kasárna plně zajišťovala česká strana.

Brigáda se skládala ze tří praporů (střeleckých oddílů), z nichž každý měl k dispozici 3 střelecké baterie a podpůrné zázemí. Každá střelecká baterie byla tvořena třemi mobilními odpalovači a několika protiletadlovými děly ZU-23-2 a ZSU-23-4, ty zajišťovaly eliminaci nízko letících cílů. Celkem měla tedy brigáda 27 mobilních odpalovacích zařízení. Brigáda získala v návaznosti na strukturu velení a zachování požadované operativnosti při dosažení potřebné palebné síly, předponu „samostatná“. Ostré bojové střelby se jednou do roka konaly v SSSR na polygonu Emba.

Výzbroj brigády byla až do počátku 80. let tvořena již zmíněnými komplety S-75 Volchov. Následně došlo k přezbrojení na komplet 2K11 „KRUG“ s účinným dostřelem až 55km. Sověti měli v Kuřívodech slušné zázemí, v nově vybudované kasárna. Nechyběla ani samostatná budova marodky, kulturní dům s kinem, či objekt pomocného zemědělského hospodářství. Ubytovací kapacity dostačovaly i pro přijímač odvedených branců. Zřízena zde byla i poddůstojnická škola.

Více o kompletu S-75 „Volchov“ najdete na http://forum.valka.cz/topic/view/79150/SOV-S-75M-Volchov-kod-NATO-SA-2-Guideline
Více o kompletu 2K11 „Krug“ Volchov najdete na http://www.valka.cz/1147-2K11-Krug
Více o kompletu 9K37 „Buk“ najdete na http://forum.valka.cz/topic/view/9088/SOV-9K37-Buk-kod-NATO-SA-11-Gadfly

Komplex 2K11 „Krug“ byl začleňován do protiletadlových raketových brigád podřízených velení armády nebo frontu. Protiletadlová raketová brigáda se skládala ze tří protiletadlových oddílů. Jeden oddíl byl tvořen třemi protiletadlovými bateriemi. Jedna baterie v sobě zahrnovala tři odpalovací zařízení, jeden naváděcí radiolokátor 1S32 a čtyři nabíjecí přepravníky 2T6 s 1 rezervní raketou.
Oddíl dále tvořila jedna technická baterie, která zajišťovala technologickou přípravu rakety 3M8 na odpálení. Bojová činnost celého oddílu byla řízena radiolokátorem 1S12.
Ochranu před nízkolétajícími cíli zajišťovala jedna četa u každé baterie, velitelství oddílu a velitelství brigády vybavená protiletadlovými kanony.
Odpalovací zařízení 2P24 jedné baterie se nacházela ve vzdálenosti do 200 metrů od naváděcího radiolokátoru 1S32. Přehledový radiolokátor 1S12 byl pak umístěn do vzdálenosti 5 000 metrů od jemu podřízených palebných baterií.

Vzdušné cíle jsou nejprve zachyceny radiolokátorem 1S12. Jeho operátor rozliší, zda se jedná o vlastní či nepřátelský letoun. Poté vybere cíl samostatně nebo prostřednictvím komplexu pro řízení palby 9S44 Krab. Údaje o cíli jsou následně předány naváděcímu radiolokátoru 1S32. V určený okamžik dojde k odpálení protiletadlové řízené střely 3M8. Raketa je na cíl nejdříve naváděna povelově po paprsku naváděcího radiolokátoru 1S32, v další fázi pak následuje její poloaktivní samonavedení. Během letu může raketa dosáhnout rychlosti 2,5 – 3 M. Ve vzdálenosti menší než 50 m od cíle je následně iniciován výbuch hlavice. Jestliže svůj cíl nenajde, je po 73 s (u verze 3M8M1), resp. 83 s (u verze 3M8M2) uvedeno v činnost autodestrukční zařízení.

Zdroj: http://www.valka.cz/1147-2K11-Krug

V roce 1989 dochází k dalšímu přezbrojení na komplet 9K37 „Buk“.

V červnu roku 1990 byla celá 5. protiletadlová raketová brigáda odsunuta do Ivanovské oblasti v Rusku, brigáda se usídlila poblíž města Shuya. V roce 2009 pak následně došlo k další redislokaci do Leningradské oblasti. Jde tak o jeden z mála útvarů, který se po rozpadu SSSR nezrušil a existuje dodnes.

Prioritním úkolem 5. protiletadlové raketové brigády, vyplývajícím z místa dislokace v Kuřivodech, byla ochrana letiště Hradčany. Na tomto letišti se nacházel také 236. stíhací bombardovací letecký pluk, spadající do sestavy 131. smíšené letecké divize. Tento pluk měl ve výzbroji MiG-27, jehož varianta výzbroje byla i možnost nést 2ks jaderných pum. Právě umístění MiGů 27 zřejmě stálo za rozhodnutím redislokovat 5. protiletadlovou raketovou brigádu z Červené vody do Kuřívod.


Rozmístění 5. protiletadlové brigády v Kuřivodech – mapy.cz

Současný stav

Útvar PVO na Jezové je dnes (rok 2014) již minulostí. Palposty byly zlikvidovány už při odchodu sovětské armády, kasárenská budova postupně chátrala, až byla úplně stržena. Po dlouhou dobu zde byly k nalezení pancéřové zemljanky, ty ale padly za oběť nenechavým sběračům kovů. Velkou neznámou tak zůstává bunkr pro zpracování informací o letících cílech, který nebyl do dnešního dne objeven. Je však velmi pravděpodobné, že byl zlikvidován při odsunu sovětské armády.
Celá odpalovací plocha dnes postupně zarůstá náletovými dřevinami, které zde tvoří zajímavé zátiší. V její SZ části pak můžeme najít březový háj, který určitě zaujme nejednoho fotografa.
 

no images were found


Foto: Patrik Jambor (fotografie jsou z roku 2014)
 

Umístění útvaru na mapě


 
Použité zdroje a poděkování:
Wotan
Pavel Munzar
Laco Lahoda – www.podzemi-cma.cz
Miroslav Andonov
www.valka.cz
Václav Bilický – www.expozice-ralsko.estranky.cz
Vojenské lesy a statky – divize Mimoň – www.vls.cz
ok.ru
 

 

Komentáře

komentář(ů)

Štítky: ,

background