Ralsko – Boreček – padáčkárna a výzkumné ústavy

Dostáváme se k jedné z „nejtemnějších“ oblastí celého Ralska. Když se obyvatel Ralska zeptáte, co se nacházelo v Borečku, dozvíte se rozmanitou škálu odpovědí, která je často doplněna i hrůzostrašnými příběhy. V Borečku toho bylo ale skutečně hodně. Hluboké lesy a členitý terén s množstvím roklí dodnes skrývá tajemství nejenom sudetských Němců, ale i polygonů pro testování vojenského materiálu a otravných látek.
 
 
 

Historie obce Boreček

Na úvod je třeba zdůraznit, že je třeba rozlišit Boreček jako obec a Borečský les, který k obci přiléhá. Obec jako taková, nebyla nikdy hojně osídlena. Podle Chytilova místopisu z roku 1929, zde bylo v roce 1921 evidováno 90 obyvatel, v roce 2011 72 obyvatel.
V meziválečném období zde byl vybudován most přes nedalekou řeku Ploučnici. Most později nahradil silniční obchvat Borečku.
V období druhé světové války je v Borečku vybudována kafilerie. Ta byla mnohokrát modernizována a v současnosti zajišťuje likvidaci bioodpadu z celých Severních Čech.
 

Výzkumná stanice a opravna padáků

GPS: 50.6348631N, 14.7210522E
V lednu 1948 je v Borečku vystavěna Padáková stanice, do provozu je však uvedena až v roce 1949. Stanice byla detašovaným pracovištěm výsadkového učiliště ve Stráži pod Ralskem a zajišťovala balení, sušení a uskladnění padáků. Jednalo se o unikátní zařízení, kde musela být udržována stálá teplota a vlhkost vzduchu a bezprašnost.

1. října 1952 dochází k reorganizaci Padákové stanice na „Výzkumnou stanici a opravnu padáků“, kterou využívali jak výsadkáři, tak letectvo. Důvodem změny byla jednak reorganizace celého výsadkového vojska, a jednak přechod na sovětský způsob zacházení s padáky, kdy si padák vždy balil přímo výsadkář. Kromě sušící věže zde byla také balírna a sklad padáků, dílny, tělocvična, fotolaboratoř, ubytovací prostory, garáže, kuchyň s jídelnou a dokonce malé vězení.

no images were found


Foto: Výzkumná stanice a opravna padáků Boreček (Patrik Jambor – fotografie jsou z roku 2016)

Náplní práce výzkumné stanice bylo navrhovat a zkoušet kompletace výstroje a výzbroje výsadkového bojovníka a družstva, zkoušky nové techniky a padáků a jejich homologace, řešení zvláštností seskoků na malé doskokové plochy v zalesněných terénech, seskoků do vody a mnoho jiných specialit. Na Borečku byla postavena také loopingová houpačka a trampolína, která rychle zdomácněla na všech letištích.

Stanice plnila úkoly i pro letectvo – dělala zkoušky výstroje pilotů nadzvukových letadel, řešila podvěsná zařízení, zkoušela padáky typu Raketa, nový kyslíkový přístroj jak pro piloty, tak i pro výsadkáře, vypracovala směrnice pro nouzové seskoky z letounů s vrtulovým pohonem při nácviku i při provádění figur vysoké pilotáže.

Výzkumná stanice na Borečku se však nezabývala jen řešením technických problémů. Pořádala kurzy seskoků s ručním otevíráním padáku a seskoků volným pádem jak pro armádní, tak i svazarmovské sportovce, připravovala je k rekordním výkonům a též na armádní přebory a civilní mistrovství republiky. Příslušníci stanice se zúčastňovali těchto akcí jako závodníci i rozhodčí, vytvářeli národní i světové rekordy, prováděli experimentální seskoky z různých typů letadel, propagovali výsadkové vojsko na leteckých dnech i na besedách s veřejností.

 

Výzkumné středisko

GPS: 50.6342472N, 14.7231336E
V roce 1958 je činnost výzkumné stanice ukončena a areál přechází pod Zkušební středisko technické ochrany vojsk. To působilo v Mimoni od roku 1957 a mělo v borečském lese vybudovaný i svůj vlastní polygon. Část starého areálu v obci ovšem i nadále sloužila potřebám letectva. Jednalo se především o sušárny a balírny. Vybrané budovy potom také sloužily jako ubytovací prostory pro zaměstnance VLS.

V říjnu 1960 došlo ke sloučení Zkušebního střediska technické ochrany vojsk střediska v Mimoni s Ženijním zkušebním střediskem Terezín (VÚ 2055) do nového Zkušebního střediska 041 Terezín, které nadále využívalo areál Boreček. Polygon v obci sloužil především ke zkouškám rozbušek a ženijního materiálu. Zatímco polygon v lese byl využíván k celé škále testů a výzkumu.

no images were found


Foto: Padáčkárna a polygon výzkumné stanice (Patrik Jambor – fotografie jsou z roku 2016)

V září 1965 následovala další reorganizace a Zkušební středisko 041 Terezín se sloučilo s Výzkumným střediskem 040 Praha do Výzkumného a zkušebního střediska 040 Praha s pracovišti Terezín a Boreček.

Vojenské zkušební středisko 040 Praha působilo do září 1977, kdy v rámci celkové reorganizace výzkumných pracovišť čs. armády zaniklo, respektive bylo včleněno do nově zřízeného Výzkumného ústavu 010 Vyškov, jako odloučené pracoviště Praha (středisko 04) se zkušebnami Terezín a Boreček.

1. dubna 1994 byl Výzkumný ústav 010 transformován na Vojenský technický ústav pozemního vojska Vyškov, který i nadále využíval terénní zkušebnu Boreček. Armáda zde setrvává až do roku 1998, kdy oba areály definitivně opouští.
 

Současný stav obce

V Bořečku se v současnosti nachází několik domů, ve kterých žije hrstka starousedlíků. Obec je známá svou kafilérií (SAP Mimoň), která bývá mnohdy velmi silně cítit. Oba zkušební polygony již podlehly devastaci. Zachován je pouze chemický polygon, který nyní spadá pod Institut ochrany obyvatelstva – Lázně Bohdaneč.
 

Borečské polesí

GPS průzkumné šachty: 50.6433719N, 14.6864786E
GPS Eustachova kaple: 50.6380206N, 14.7118256E
Borečské polesí je tvořeno především hlubokými lesy a celou řadou roklí. Od Hradčanských stěn je odděluje řeka Ploučnice. Lokalitou prochází i žíla vzácné jílové železné rudy (tzv. Toneisenstein), s vysokým obsahem železa. Právě z toho důvodu o oblast projevovali zájem především sudetští Němci, kteří zde vyrazili několik průzkumných šachtic.

no images were found


Foto: Železnorudné šachty v borečku (Patrik Jambor – fotografie jsou z roku 2016)

O oblasti Borečského polesí místní usedlíci vyprávějí až neuvěřitelné příběhy. Není se čemu divit. Dříve se zde nacházely dva testovací polygony. Podle místních byla do polygonů často dopravována živá zvířata, která zde sloužila jako živé objekty k testování chemických či biologických látek. Příběhy, které vyprávějí, téměř až nahánějí husí kůži.

Ještě než se však k oběma polygonům vydáme, navštívíme Eustachovu kapli, kterou máme při cestě. Kaple pochází z roku 1712 a původně sloužila jako poustevna. Později byla přestavěná na barokní kapli a zasvěcena sv. Eustachovi, který je patronem lovců. Sovětští vojáci ovšem kapli „vyzdobili“ svými vzkazy a tak o svou sakrální funkci na dlouhá léta přišla. Dnes již je kaple opravena do původní podoby.

no images were found


Foto: Eustachova kaple (Patrik Jambor – fotografie jsou z roku 2010 a 2016)

Nedaleko kaple se nachází malý podzemní bunkr, který je tvořen pouze jednou místností, opodál stojí malá kobka pro elektrocentrálu. Bunkr byl buď stanovištěm spojařů či se mohlo jednat o velitelské stanoviště štábu některého z útvarů. Která z těchto variant je pravdivá již ovšem není dohledatelné.

no images were found


Foto: Bunkr poblíž Eustachovy kaple (Patrik Jambor – fotografie jsou z roku 2016)

Chemický polygon

GPS: 50.6305550N, 14.6970356E
V jižní části polesí se nachází udržovaný a oplocený areál. Za bránou areálu nás dnes čeká zabezpečený perimetr, na budovách nechybí pohybová čidla a infračervené kamery. Polygon je ve vlastnictví Ministerstva vnitra a jako detašované pracoviště jej využívá Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, tedy dnešní Civilní ochrana. Podle dostupných materiálů zde probíhají kalibrace detekčních přístrojů a velmi pravděpodobně se zde pracuje i s otravnými látkami. Jakákoliv návštěva polygonu je však tabu.

no images were found


Foto: Polygon IOO LB (Patrik Jambor – fotografie jsou z roku 2016)

Ještě temnější je ovšem historie tohoto polygonu. V areálu bylo na počátku devadesátých let nalezeno několik jam, které byly zaplněny infekčním materiálem (stříkačky, chuchvalce čehosi se stopami krve, baňky ve kterých, podle očitých svědků, „cosi“ bublalo..). Nedaleko těchto jam byly k vidění stromy s fialovým jehličím. V areálu se dále nacházely litinové vany, okolo kterých se válely kanystry a rozlámané detekční trubičky na otravné látky. Lze předpokládat, že právě zde probíhaly mimo jiné obávané pokusy na zvířatech. V areálu je dodnes k nalezení několik malých podzemních objektů, jsou zde okopy pro techniku a uměle zahrnuté roklinky. Centrem areálu je pak jakási spalovna. Tento polygon se ale v rukách sovětů nikdy nenacházel. Jeho funkci zajišťovala česká posádka. Dnes už jsou jámy zahrnuty a budovy zrekonstruovány. Příroda si poradila i s fialovým jehličím. Varovné cedule však budí respekt dodnes.

no images were found


Foto: Chemický polygon v 90 letech (Laco Lahoda – www.podzemi-cma.cz)
 

Vojenský výzkumný polygon

GPS: 50.6350497N, 14.6819186E
Severovýchodním směrem od chemického polygonu se nachází další útvar, který byl až do roku 1998 střežen Armádou České republiky. Oproti předchozímu polygonu však dopadl o poznání hůře. Ihned po opuštění strážní jednotky došlo k rabování a následné devastaci. Útvar spadal přímo pod Vyškovský výzkumný vojenský ústav. Polygon měl komoru pro zkoušení trhavin. Vedle hlavní budovy, která disponuje fotokomorou s průzory ve zdi, naleznete kolejnici. Zde byly prováděny různé zkoušky, např. ošlehnutí plamenem z motoru rakety. Útvar disponoval údajně i rychloběžnou kamerou. Severně od hlavní budovy se nacházejí betonové pláty pro testy průraznosti střel. V jižní části areálu potom probíhaly zkoušky s vodním paprskem. V jihovýchodní části opět nalezneme několik chodeb z prefabrikátů, o různé délce. Ve východní části polygonu se nacházelo několik skladů. Součástí areálu byla i nedaleká trhací jáma.

Podle zjištěných informací zde probíhal následující výzkum:
– zkoušky průbojnosti munice (včetně střel s pláštěm z ochuzeného uranu)
– výzkum speciální munice
– výzkum účinků výbušnin
– výzkum účinků zakázaných druhů munice (kazetová munice, jehličkové granáty, skákací miny…)
– řezání vodním paprskem
– sváření trhavinou
– pokusy s pohonem raket
– výzkum zahraničního vojenského materiálu

no images were found


Foto: Vojenský výzkumný polygon (fotografie jsou z roku 2010)

no images were found


Foto: Laco Lahoda – www.podzemi-cma.cz
 

Video z roku 2008


 
Použité zdroje a poděkování:
Publikace – Výsadkáři, 60 let v čele armády (Daga Minkewitzová)
Pavel Minařík – www.vojenstvi.cz
Laco Lahoda – www.podzemi-cma.cz
Alois Chytil – Místopis ČSR (1929)
Český statistický úřad
www.zanikleralsko.cz
 

Komentáře

komentář(ů)

Štítky: ,

background