Podzemní nemocnice KO 17

Areál Fakultní Thomayerovy nemocnice byl dokončen 28. října 1928. Původně bychom ale v pražské Krči nenašli nemocnici. Areál nesl název Masarykovy domovy a poskytoval širokou škálu sociálních služeb. Areál poskytoval celkem 3260 lůžek, nechyběly v něm starobince, nebo dětské ozdravovny. V průběhu druhé světové války sloužil areál jako vojenský lazaret. V druhé polovině čtyřicátých let byl potom přeměněn na nemocniční zařízení, které dnes známe jako Fakultní Thomayerovu nemocnici. Dnes nemocnice nabízí celkem 1 561 lůžek, ve více než dvaceti pavilónech. Součástí areálu je i třípatrový podzemní úkryt. Byl postaven začátkem padesátých let. Jeho účel byl jediný. Zachraňovat lidské životy.

Vznik a konstrukce objektu

GPS souřadnice: 50.0265778N, 14.4598283E
Výstavba třípatrového stálého, tlakově odolného objektu, byla zahájena na konci roku 1952, v reakci na začínající studenou válku. Konstrukce objektu je tvořena z monolitického železobetonu. Podzemní objekt má celkovou plochu 1 243 metrů čtverečních, z toho 915m tvoří plocha pro ukrytí a 164m technologie. Jednalo se o úkryt 4. třídy odolnosti. Měl by tedy odolat tlakové vlně s přetlakem v čele vlny 0,1MPa. Zdi úkrytu jsou tvořeny 75cm silným železobetonem. Nad stropem objektu bychom nalezli ještě 3,5 metrovou vrstvu písku, štěrku a zeminy. Nad tímto zásypem se nachází 75cm silná železobetonová tzv. Rozprasková deska, která měla v případě útoku konvenčními zbraněmi (bombardování) zachytit otřesy a tím ochránit skelet úkrytu. Pro úplnost dodejme, že objekt nebyl konstruován na to, aby vydržel přímý zásah jadernou zbraní.
Objekt byl dokončen v prosinci roku 1961 a dostal označení KO 17. Jeho výstavba stála 11 532 920Kčs. Úkryt až do roku 1990 spadal do kategorie „Přísně tajné“. Celý areál, včetně úkrytu, leží mimo zátopovou oblast Vltavy. Poloha objektu je ve svahu kopce, jehož údolím protéká Kunratický potok. Podobné situování je, především pro vojenské stavby zvláštní důležitosti, velmi časté.


Foto: Letecký snímek výstavby úkrytu KO 17 z roku 1953 (Zdroj: mapy kontaminace Cenia)

no images were found


Foto: 3D plánek objektu

Využití objektu

Objekt KO-17 sloužil a stále slouží, jako chráněné zdravotnické pracoviště, ve kterém je stále připraveno 72 zdravotnických lůžek pro příjem stabilizovaných pacientů. Kapacitu objektu ale lze zvýšit až na 170 osob. Objekt je ve stálé pohotovosti a po vydání povelu Operačního střediska krizového štábu hl. m. Prahy, připraven do 60 minut plnit nejobtížnější úkoly spojené se záchranou obyvatel, patří mezi ně válečný konflikt, přírodní katastrofa, požár, teroristický útok nebo epidemie.

V posledních letech byl potom objekt uveden do provozu například v souvislosti s koncertem Madony na pražském Chodově, kdy bylo možno, v případě nenadálé události, předpokládat přísun takového množství pacientů, které by pražské nemocnice za běžného provozu nemusely zvládnout. Stejně tak byl uveden do pohotovosti například při povodních v roce 2002.

Připraveny jsou dva operační sály, pokoje pro pacienty, a zázemí pro personál. Celý objekt dokáže fungovat zcela izolovaně a to až po dobu 26 hodin. Do objektu byl také nově zaveden optický kabel, díky kterému bylo možné zprovoznit LAN a WAN síť.

Objekt má dva základní režimy provozu. Jednak může fungovat jako chráněné nemocniční zařízení, může ale také fungovat jako klasický úkryt civilní ochrany pro obyvatele z blízkého okolí. K tomu byl zbudován ještě třetí, civilní vstup.
Pro případ potřeby jsou stále sestaveny dva týmy zdravotníků. V prvním týmu celkem sedm lékařů, dvacet sedm sester a jeden sanitář, ve druhém týmu dvacet čtyři sester a dva sanitáři.
Plány počítají s tím, že by v nemocnici v případě plného zprovoznění bylo k dispozici oddělení dospělé a dětské chirurgie, interna anesteziologicko-resuscitační oddělení, ušní, nosní, krční či oční a porodnické oddělení, neurologie, revmatologie, nebo oddělení pro léčbu dlouhodobě nemocných.
 

Vstupní část a dekontaminace

Nemocnice má tři vstupy. Jeden na úrovni prvního patra a druhý na úrovni třetího patra. Oba tyto vstupy mohly sloužit pro bezbariérovou dopravu pacientů. Oba vstupy jsou chráněny proti případné tlakové vlně valy zeminy. Třetí vstup byl situován rovněž z prvního patra, konkrétně směrem do Vídeňské ulice a sloužil jako civilní vstup v případě použití objektu jako úkrytu CO. Tento vstup umožňoval přístup do objektu jak přes odmořovací smyčku, tak mimo ni, pouze přes protiplynovou předsíň.
Jako u všech úkrytů, kde se počítalo s chemickou, nebo jadernou válkou, je u vstupu připravena odmořovací smyčka. Součástí smyčky je i izolovaná místnost pro kontaminované oděvy. Odpad je zde vyveden do infekční stoky.
Kontaminované osoby procházely nejprve místností pro vstupní dozimetrickou kontrolu a následně pokračovaly do dvou místností, které sloužily jako svlékárny. Zde by se zbavily kontaminovaných oděvů. V rámci svlékáren nechyběla ani toaleta, z hygienických důvodů šlo o tak zvaný turecký záchod. Potom následovaly sprchy, výstupní dozimetrická kontrola a celá smyčka končila oblékárnou. Vedle ní je stále sklad s oblečením. Pro pacienty jsou tu neustále připraveny noční košile i pyžama.

no images were found

První a druhé patro

V současnosti najdeme v objektu už pouze dva operační sály. První, tak zvaný špinavý operační sál, najdeme v prvním patře, druhý operační sál je situován ve druhém patře. Každému z operačních sálů předcházejí místnosti pro přípravu a sterilizaci.

V celkem osmi pokojích je v rámci prvních dvou pater objektu k okamžitému použití připraveno dvaasedmdesát povlečených lůžek včetně šesti dětských postýlek.

Kromě lůžkových pokojů najdeme v prvním a ve druhém patře také zázemí pro personál. Nechybí lékařský pokoj, pokoj pro personál nebo kancelář či malá kuchyňka s malým skladem potravin.

Opomenout nemůžeme ani márnici. Ta je umístěna v rámci prvního patra, mimo hlavní objekt nemocnice, hned vedle jednoho ze dvou vstupů do vnitřní ho objektu nemocnice. Kapacitou márnice odpovídá předpokládané době uzavřeného chodu objektu. Proti průniku zápachu i mrtvolných plynů do okolí je zabezpečena tlakovými dveřmi.

Doplňme ještě, že všechna tři patra objektu jsou propojena schodištěm, které obkružuje výtahovou šachtu. V ní umístěný nákladní výtah může sloužit pro dopravu nepohyblivých pacientů, nebo materiálu. Mezi druhým a třetím patrem je také možný prostup i relativně příkrou spojovací chodbou. Ta ovšem vede mimo tlakově zabezpečenou část objektu a v době izolace nemocnice by tedy nebyla použitelná.

no images were found

Třetí patro

Spodní patro nemocnice je dnes vyhrazeno pro technické zázemí. Je zde energetické centrum, filtroventilační zařízení, studna a vodárna, nebo sklad PHM.

Za běžného provozu je nemocnice připojena na veřejnou elektrickou síť. Pokud by ale veřejná síť zkolabovala, či byl její chod jinak ochromen, nemocnice mohla fungovat dál. Náhradní dodávku energie zajišťoval Dieselagregát typu 6S 110 s připojeným elektrorozvaděčem, který umožňuje ovládání hlavních elektrospotřebičů jako je filtroventilační zařízení, sterilizátory, čerpadla, destilační přístroje, akumulační kamna, atd.. Sání i výfuk jsou vedeny mimo objekt úkrytu. Agregát je osazen kvalitními (tak zvanými kosmickými) akumulátory s vlastní dobíjecí stanicí. Zajímavostí je, že právě tento agregát může, prostřednictvím nouzového rozvodu elektrické energie, napájet i dva pavilony na povrchu. Konkrétně jde o pavilony kde je novorozenecké a porodnické oddělení.

Původně byl v objektu ještě jeden operační sál. Našli bychom jej právě ve třetím patře. Poblíž nechyběl sklad krve, nedaleko bylo i velitelské stanoviště celého úkrytu. Žádný z uvedených prostorů už ve třetím patře ale dnes nenajdeme. V rámci rekonstrukce v roce 2006, kdy bylo ve třetím patře umístěno pracoviště lineárního urychlovače, bylo totiž postavení místností změněno a původní zařízení odstraněno. Z původního vybavení se tak zachoval jeden jediný relikt. Historická telefonní centrála.

Objekt podzemní nemocnice má k dispozici celkem tři vodní zdroje. Za normálního stavu je připojený ke klasickému vodovodnímu řadu. Pro užitkovou vodu je určena studna, k dispozici je v ní zhruba 56 tisíc litrů. Pro zásobování nemocnice pitnou vodou by sloužila nádrž s objemem 48 tisíc litrů pitné vody. Tato nádrž je plněna z běžného vodovodního řadu. Voda je chemicky i bakteriologicky kontrolována tak, aby kdykoliv byla k dispozici v nezávadném stavu. Odpadní vody se vypouštějí přes kanalizační jímku do kanalizačního řádu samospádem.
V případě izolace úkrytu je zde k dispozici i vlastní tlaková vodárna s dezinfekčním zařízením.
K dispozici by byla také teplá voda. Až do roku 1992 byl objekt napojen na kotelnu Thomayerovy nemocnice. Ta by ale za krize nemusela fungovat. Od roku 1992 byl tedy ohřev řešen pouze přes elektrické bojlery, které mohou teplou vodu dodávat bez závislosti na kotelně.

Nechybí ani kompletní filtroventilace, která by dodávala obyvatelům úkrytu dýchatelný a nezamořený vzduch. Teplota v objektu je tak celý rok zhruba 18 stupňů celsia. I to zajišťuje zdejší ventilační systém, ale umí toho mnohem víc. Ten umožňuje dodat za hodinu 3 000 litrů upraveného vzduchu, z toho 2 000 litrů venkovního a 1 000 litrů cirkulačního, tedy vnitřního, znovu upraveného vzduchu.
Vzduch nasávaný z venkovního prostoru je veden přes vyrovnávací tlakovou jímku naplněnou křemennými valouny na tři hrubé filtry a dále na dva jemné filtry. Poté je rozváděn do celého prostoru úkrytu.
V případě izolace prostoru by byly nasávací jímky uzavřeny. Vzduch odsávaný z prostor úkrytu by byl zbaven CO 2, k tomu slouží filtry s náplní natronového vápna, a po průchodu jemnými filtry by byl obohacen čistým kyslíkem, předávaným z tlakových lahví.

no images were found

Další objekty krizového zdravotnictví

KO 17 ovšem není objektem unikátním. Jen v Praze byly vystavěny další dvě typově stejné podzemní nemocnice. Jedna pod nemocnicí na Karlově náměstí, druhá pod nemocnicí na Bulovce. Objekt pod Bulovkou prošel rekonstrukcí a je připraven na zvládnutí jakékoli epidemie. Podzemí na Karlově náměstí bylo v roce 2001 poničeno povodněmi. Původní plán výstavby ze začátku padesátých ovšem počítal s výrazně velkorysejší výstavbou a podzemních nemocnic mělo být vystavěno několik desítek. Z důvodu vysoké finanční náročnosti ovšem k realizaci tohoto plánu v plné míře nakonec nedošlo.

I přesto ale vznikla řada dalších podzemních zdravotnických zařízení. Výrazně sofistikovanější podzemí tak má třeba Vojenská nemocnice v pražských Střešovicích, funkční podzemní zařízení má i plzeňské záchranná služba. Svá menší podzemní zdravotnická zařízení měly i některé větší podniky v rámci svých úkrytů a v improvizované lazarety se měly změnit v případě konfliktu i vagóny pražského metra přistavené ve stanicích.

K dispozici by byly pochopitelně i klasické polní nemocnice a na zdravotnická zařízení měly být přeměněny léčebny v nezasažených oblastech. Výzvu k takovýmto akcím je pověřeno vydat Ministerstvo zdravotnictví, případně Hasičský záchranného sboru ČR.

Po celém Československu bylo krom toho také postaveno dvanáct tak zvaných spících nemocnic. Šlo vlastně o velké prázdné nemocniční budovy, které by byly aktivovány až v případě potřeby. Teprve tehdy by do nich bylo navezeno veškeré vybavení a následně i personál.
 

Video z KO 17

Video z podzemní nemocnice najdete zde: Stream.cz – Přísně utajovaná místá – díl 2.
 

PROFIL AUTORA

Patrik Jambor

Místopředseda spolku

Fortifikaci se věnuji od roku 2008, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že hledat informace k těmto stavbám bylo obtížné a jejich stav se zhoršoval každým dnem. V roce 2013 jsem potkal stejně zapáleného kolegu. Výsledkem bylo založení sdružení HDF z.s. a prezentace naší práce na webu fortifikace.cz.

V osobním životě podnikám v oboru IT, přesněji se věnuji výstavbě optických sítí na území hl. m. Prahy, včetně zajištění obsluhy technologií a poskytnutí technické podpory jejím uživatelům.

Kontaktovat mě můžete na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz
V článku jsme čerpali z následujících zdrojů, kterým patří i naše poděkování:

Pavel Florián
http://zsf.sirdik.org/kapitola2/2-3-3-podzemni-nemocnice-ko-17
Mapy kontaminace Cenia

Pravopisná korekce článku: Jakub Bouček

 

Komentáře

komentář(ů)

Štítky: , ,

background