Milovice – letiště Boží Dar (1/4) – historie a současnost

Vznik Milovického letiště můžeme zařadit do meziválečného období. První zmínky o letecké aktivitě pochází z roku 1922, kdy zde byla umístěna 6. povětrnostní stanice. Ta zde pouze vypouštěla meteorologické balóny.
 
 
 
 

Meziválečné období

První českoslovenští „vzduchoplavci“ se v Milovicích usídlili od 1. října 1925 do 15. září 1933, kdy se přemístili do Příbrami. Jednalo se piloty dělostřeleckých pozorovacích balónů v rámci dělostřelecké balónové roty. Ta sídlila v Milovicích v místě, které dodnes nese jméno „Balónka“. Pro přelet z Milovic do Příbrami byl balón opatřen motorovou gondolou, která je dnes ve sbírkách Národního technického muzea. Mohl tedy přechodně fungovat i jako vzducholoď.
Některé prameny však hovoří, že první letecký útvar byl na letišti umístěn v roce 1925, konkrétně 2. letka a 3. letka Prvního leteckého pluku.

Plný provoz na novém polním letišti byl ale zahájen až v roce 1929, kdy se zde postupně umístilo několik útvarů, konkrétně Letecký pluk 1, II. Peruť (1933-1/1938), 71. letka (1929), Letecký pluk 4, náhradní letka (1929-1931) a Letecký pluk 6, I. peruť (1929-1933). V té době se jednalo o letiště s travnatou plochou dráhy a se stanovými hangáry. Klasické hangáry byly vystavěny až v roce 1930.
V roce 1935 se na letišti umístila i letecká radioelektrická stanice. Jednalo se o reakci na rychle se rozvíjející vývoj v oblasti radiového navádění letadel.
 

2. Světová válka

Po příchodu Německé armády zde byly dislokovány letky bitevní eskadry SG2, jejíž stroje (většinou Focke-Wulfy FW-190 verzí F a G) byly po odchodu Němců nalezeny na letišti opuštěné. Letiště se v závěrečné části 2. světové války stalo několikrát cílem spojeneckých bombardérů. V některých pramenech se mylně uvádí, že Němci na letišti vybudovali betonovou dráhu, ta byla budována až v letech 1949 – 1951.

V souvislosti s letištěm Boží Dar jsou často zmiňovány dvě nepřesnosti. První se týká startů letounů Me-262 na konci války. Tyto letouny zde nikdy nestartovaly, potřebovaly totiž ke startu betonovou dráhu. Druhá souvisí s testy utajovaného vrtulníku Focke – Achgelis Fa 223 A v Milovickém prostoru. Ve skutečnosti byl vyroben pouze jeden prototyp tohoto stroje, který se zkoušel v Německu.

 

Poválečné období

V roce 1945 bylo letiště znovu převzato Československou armádou. Ta prostor využívala především k výcviku.

V roce 1949 zažívá letiště další modernizaci, byla zde vybudována betonová přistávací dráha a dva zodolněné sklady pro uložení leteckého petroleje. Tyto sklady byly zásobovány potrubím, které vedlo až z nádraží v Čachovicíh. Toto potrubí bylo využíváno pouze určitou dobu. Během okupace sovětskou armádou došlo k havárii a Sověti si poradili tak, že místo úniku obložili drny. Později došlo k jeho úplnému odstavení a PHM byly přečerpávány do nádrží v Čachovicích a na letiště převáženy cisternami. Více o produktovodu na Boží Dar si můžete přečíst ve článku Produktovod Milovice.

Podle vzpomínek pamětníků bylo letiště Boží Dar odletovým letištěm na většinu seskoků a to jak v noci, tak i ve dne. Nejdéle provozovaným typem letounu na letišti Boží Dar byl MiG-15bis (bisR). Na MiG-19 se zde jen piloti přeškolovali. První MiGy-21 přišly k místnímu útvaru údajně až v roce 1968.

Za zmínku také jistě stojí, že v rámci cvičení Šumava, které je považováno za přípravu na okupaci Československa, bylo od 15.6.1968 na letišti Boží Dar umístěno pro potřeby štábu 15 vrtulníků MI- 4, jeden dopravní letoun Iljušin IL- 14 a dvě letadla Linusov Li – 2.
 

Situace po roce 1968

Zástupce velitele leteckého pluku, podplukovník Josef Křena vzpomíná, že v noci z 20. na 21. srpna 1968 probíhaly noční lety. Těsně po půlnoci byl rádiem vydán rozkaz o zákazu letů v celém Československu s přísným zákazem používat zbraně proti uchvatitelům. Ve 2:40 ráno začala nad Božím Darem létat sovětská letadla, která však nemohla přistát, protože obsluha letiště vypnula veškerá světelná naváděcí zařízení.
Ráno po 6. hodině dochází k obsazení letiště. Obsluha letiště byla v první chvíli odhodlaná spustit do okupantů palbu, ale nakonec se tak nestalo. Postupně dochází cca 50 – 60 letadly k obsazení letiště, letouny postupně navážejí vybavení, techniku, potraviny, vojáky a zbraně. Konkrétně se zde po roce 1968 usídlila 131. smíšená (Novgorodské) letecké divize. Která byly tvořena následujícími útvary:

Český název Ruské označení Číslo polní pošty
114. Talinský gardový stíhací letecký pluk 159 ИАП (с 1970г. – 114 ИАП) 19981
173. samostatná smíšená letka 170 орато 173 осаэ 22268
???. samostatná vrtulníková letka ??? ???
1108. samostatný spojovací prapor 1108 обс 131 сад 57515
4306. samostatný radiotechnický prapor ??? ???
570. samostatný prapor letištně – technického zabezpečení 570 обато 97873
170. samostatná rota letištně – technického zabezpečení 170 орато 173 осаэ 22268
1916. samostatný prapor řízení letového provozu 1916 обАУ 23447
649. samostatný prapor spojovacího a radiotechnického zabezpečení 649 обс и РТО 24759
??? УС „Гарус“ 18407
??? ПАРМ 19063
??? 271 ПАРМ 19069
??? ??? 22262
??? ПАРМ 23555
??? ??? 26261
??? 231 овэ 36611
??? ??? 58721
??? управление 131 сад 79510
??? 613 обато 131 сад 84610

Milovické letiště přijímalo i nejtěžší dopravní a transportní letadla ze Sovětského svazu, která dovážela nebo odvážela nepřeberné množství různého materiálu. Samozřejmě bez jakékoli celní kontroly českých orgánů. Obyvatelé okolních obcí také vzpomínají na obtěžující nízké přelety sovětských letců, kteří velmi rádi přelétávali pouhých pár desítek metrů nad civilními budovami. Trvalo delší dobu, než se tento nešvár odnaučili. Z použité techniky se zde objevovali stíhače MiG 15UTI, MiG 21S, MiG 23, Su-17, letadla AN-12, AN-24, Il-14, Li-2, dále vrtulníky Mi-24V/p, Mi-17, Mi-6A, Mi-8TB.

no images were found


Foto: Ukázky letecké techniky na Božím Daru (Zdroj: odnoklassniki.ru)

Po roce 1968 zažívá letiště další prudký stavební rozvoj. Betonová dráha byla prodloužena na 2 500 metrů a rozšířena na 80 metrů, což z ní učinilo jednu z největších letištních drah ve střední Evropě.

Důležité: Často lze slýchat, že betonová dráha letiště byla vyhřívána. Toto tvrzení se však nezakládalo na pravdě. Při velké sněhové nadílce Sověti používali speciální vozidlo, na které přidělali motor ze stíhačky MIG, dráhu pak stačilo pouze „ofouknout“.

no images were found


Foto: Dráha letiště Boží Dar a vozidlo pro „ofuk“ dráhy (Zdroj: odnoklassniki.ru)

no images were found


Foto: Dráha letiště Boží Dar – Patrik Jambor (fotografie je z roku 2010)

Kromě dráhy zde bylo vybudováno 44 zodolněných úkrytů letadel, kterým se lidově přezdívalo úly. V úlech, bylo v pohotovosti až 44 MiGů-21 a později MiGů-23. Na pancéřových vratech ÚLu bývalo vždy uvedeno číslo Úlu a číslo stíhačky. Prodloužená verze měla 30 obloukových panelů v celkové délce vnitřního stání 30m a šíře 12,88m. V zadní části byl lomený odtokový kanál o vstupní šířce a výšce 4m, za lomením je kanál k vratům v délce 7,35 m a šiře 3m. Výška v oblouku je 6,94 m. Na pravé přední straně jsou tři sklady o plošných rozměrech 4×6 m a úložnosti 24 m2. První sklad je muniční pro uskladnění palebného průměru letadla, v prostředním skladu je uložen stabilní měnič a zadní sklad je pro dispensor plnění leteckých pohonných hmot.
Mnohatunová vrata úkrytu jsou usazena na kolejnicích. Jejich otevírání fungovalo samospádem, takže k výjezdu letounu stačila v případě potřeby jen minimální obsluha. Zavření vrat bylo ovšem výrazně náročnější. K tomu byl totiž zapotřebí minimálně automobil, v ideálním případě naviják. V sovětském pojetí ale pravděpodobně stačilo sehnat dostatečně velkou skupinu vojáků.

no images were found


Foto: Jeden úkrytů letadel (Zdroj: odnoklassniki.ru)

no images were found


Foto: Zodolněný úkryt letadel – (foto: Wotan)

V západní části letiště vybudováno 29 stojánek vrtulníků, povětšinou pro vrtulníku Mi-24 a Mi-17. Nedaleko těchto stojánků se nacházely i opravny a sklad vrtulníkové munice. Dále bylo vybudováno několik pěchotních úkrytů z prefabrikátu typu USB a SBK. Odolnost pěchotních úkrytů však zajišťovala krytí pouze proti střepinám, nikoliv přímému zásahu.

no images were found


Foto: Stojánky vrtulníků, opravny a jeden z krytů (Zdroj: odnoklassniki.ru)

no images were found


Foto: Smíšená galerie – (foto: Wotan, Patrik Jambor, Laco Lahoda)

Letiště mělo i svou věž řízení letového provozu, tato věž stála dlouhou dobu po odchodu sovětské armády. Nedaleko této budovy se nachází budova odpočinku pro sloužící piloty. Severně od ní najdeme budovu letecké školy.

no images were found


Foto: Věž řízení provozu, letecká škola a odpočívárna (Zdroj: odnoklassniki.ru)

no images were found


Foto: Věž řízení provozu, odpočívárna pilotů, letecká škola, hangár – Patrik Jambor (fotografie jsou z let 2010 – 2014)

Letecká služba na Božím Daru měla v areálu letiště své záložní pracoviště. Jednalo se o podzemní objekt, konstrukčně vycházející z úkrytu letadel, tento byl však přepažen na dvě patra. Objekt nebyl nikdy dokončen. Zřejmě se jednalo o náhradu za objekt poblíž lokality U Lípy, na který se můžete podívat v tomto článku. Je tomu již pár let, co objekt měla ve správě parta nadšenců.

no images were found


Foto: Objekt Laň – Patrik Jambor (fotografie jsou z roku 2010)
 

Situace po roce 1991

Krom pozemní odsunu mělo být z Milovic uskutečněno celkově patnáct přeletů, místní si však vzpomínají, že letadel startovalo i několik desítek týdně. Toto tvrzení může být zapříčiněno tím, že ještě na podzim roku 1990 tu sovětské letectvo pilně cvičilo. Ještě časně zjara 1991 byly na západní stojánce rozestavěny bojové vrtulníky Mi-24 a také dva těžké Mi-6 (jeden z pouhých dvou typů letecké techniky Střední skupiny vojsk, které zároveň nepoužívala naše armáda, dalším byl stíhač Su-11). V té době tu byly stále vidět i různé zajímavé typy letounů přilétající z ještě existujícího SSSR (např. An-22, An-74 apod.)

Naše armáda přebrala od Rusů prostor celého újezdu, včetně letiště a městečka Boží Dar. Hlídal jej strážní oddíl, který se skládal z 320 vojáků a 20 psů. Tento oddíl, bohužel nejen že nebránil krádežím, ale sám se na nich aktivně podílel. Někteří jeho členové byli později odsouzeni.
Federální vláda mezitím přemýšlela, co s letištěm a přilehlým městečkem Boží Dar udělat. Vzešlo mnoho koncepcí, které se nakonec neuskutečnily. Jedním z nich bylo i mezinárodní letiště nebo letiště pro umístění spojeneckého letectva. Letiště dokonce přijel zkoumat i tým amerických specialistů, který vyčíslil investice proměny letiště na 20 miliard USD. Pro výši investice byl plán smeten ze stolu.
Prostor letiště také nakrátko využila utomobilka Škoda, která zde měla skladiště vyrobených autobilů. Zmíněná automobilka chtěla v celém prostoru vybudovat rozsáhlý polygon pro testování automobilů. Celý areál měl být oplocen a důsledně hlídán, vybudováno by bylo několik vozovek s různými povrchy. To však vyvolalo nevoli mezi obyvateli přilehlých obcí a ochránci přírody. I tento plán musel tedy ze stolu.

Po zrušení prostoru v roce 1995 zde našly útočiště různé aerokluby, které využívaly ÚLy k parkování ultralightů. Mezitím probíhalo masivní drancování, to co bylo kovové se odšroubovalo, co nešlo odšroubovat se uřezalo, na zbytku use podepsal zub času. Jednalo se o území nikoho, kde mezi letadly křižovali motorkáři a příznivci tuningu aut. Podle diskuzí na stránkách aeroklubů po roce 2010 už začala být nebezpečná i celá neudržovaná dráha letiště, docházelo zde ke kolizím s odskakujícími kusy betonu, navíc někteří letci nedbali bezpečnostních pravidel při přistávání nebo vzlétávání.
V současnosti je celý prostor letiště asanován, včetně Úlů, zbyde zde pouze jeden, který bude sloužit jako technická památka. Firma Mladá RP, která celý areál Božího Daru vlastní, zde chtěla vybudovat mezinárodní letiště nebo solární elektrárnu. Z těchto plánů však sešlo a budoucnost Božího daru je jednou velkou neznámou. Na závěr přikládáme alespoň unikátní foto obnažených prefabrikátů různých druhů.

no images were found


Foto: Obnažené prefabrikáty – (zdroj: Spacewerk)
 

PROFIL AUTORA

Patrik Jambor

Místopředseda spolku

Fortifikaci se věnuji od roku 2008, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že hledat informace k těmto stavbám bylo obtížné a jejich stav se zhoršoval každým dnem. V roce 2013 jsem potkal stejně zapáleného kolegu. Výsledkem bylo založení sdružení HDF z.s. a prezentace naší práce na webu fortifikace.cz.

V osobním životě podnikám v oboru IT, přesněji se věnuji výstavbě optických sítí na území hl. m. Prahy, včetně zajištění obsluhy technologií a poskytnutí technické podpory jejím uživatelům.

Kontaktovat mě můžete na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz
V článku jsme čerpali z následujících zdrojů, kterým patří i naše poděkování:

Dobové fotografie vojáků z galerie sítě Odnoklassniki www.odnoklassniki.ru
Wotan
Vyprávění pamětníka, pana Kubeše
Spacewerk
Ing. Ivo Pujman http://www.aeroweb.cz/
Laco Lahoda (CMA) – www.podzemi-cma.cz

Pravopisná korekce článku: Jakub Bouček

 

Komentáře

komentář(ů)

Štítky: , ,

background